„Kluci, takhle jo, to je Amerika!“

Dnes na Jiřího Brabce vzpomíná zpěvák a hudebník Petr Kocman. Petře, díky moc za příspěvek  a prosím, až zase pojedeš na Slovensko, vyfoť ten obraz a pošli :-)

Petr Kocman, Zdeněk Kocman & Jirka Brabec Petr Kocman & George Hamilton IV. a George V.

foto: archiv Petra Kocmana (1) otec a syn Kocmanovi a Jiří Brabec, (2) otec a syn Hamiltonovi a Petr Kocman

 

Za svůj život jsem poznal několik opravdových bláznů do Country Music, Jirka Brabec byl však snad ten největší a nejzapálenější! :-)

Poznal jsem ho dávno před tím, než jsme se setkali osobně, což jsem mu k jeho velkému pobavení musel vždycky povídat ještě několikrát. Když jsem byl ještě malý kovbojíček, tak u nás doma hrála samozřejmě od rána do večera country hudba a rock´n´roll, hlavně a především z americké produkce. Ovšem i v Čechách vznikala spousta krásné muziky, která nás nemohla minout. Jedno z těch zásadních, které nás neminulo, bylo i LP z roku 1977 s názvem „Jiří Brabec a Country Beat hrají 12 zlatých hitů“, což byly úpravy slavných country písniček. V době vydání mi byl 1rok, ale už tehdy jsem ho bezpochyby vnímal, což se projevilo i později, když jsem se o hudbu a desky začal zajímat víc. Velmi dobře si vzpomínám, jak na mě tehdy silně zapůsobil kreslený obal onoho LP, vypadal totiž tak nějak americky, jinak než ostatní, což byla jistě Jirkova důsledná práce. Na desce se také objevila naše hudební elita např. kytarista Petr „Kulich“ Pokorný (dnes Vladimír Mišík & Etc.), houslista Jan Hrubý (dnes Framus 5 & Michal Prokop), na foukací harmoniku Petr Kalandra (Marsyas), Vladimír Merta a Lubomír Pleva, Josef Dobeš na steel kytaru (někdejší člen legendárních Greenhorns) a na bicí člen další legendy kapely Katapult Anatoli Kohout! Prostě, Jirka to cítil stejně jako já o mnoho let později, když jsem hudební rozum bral – proto jsme si tolik rozuměli – že propojování jiných žánrů s country a přínos muzikantů především z rocku je to pravé ořechové country! :-)

S Jirkou nás spojovala hlavně láska k moderní country a spřízněným žánrům jako jižanský rock, rock´n´roll, rockabilly, což stejně pro nás byla prostě country music :-) Vydrželi jsme si nekonečně dlouho vyprávět o Jerry Lee Lewisovi, o mých miláčcích ZZ Top, Lynyrd Skynyrd, Eagles, Beatles, o tom co se právě děje na scéně americké country, kdo frčí, co kdo natočil nového, kdo se objevil v jakém klipu, jestli už jsme slyšeli tu novou pecku od Travise Tritta a Little Texas, na jakém stadionu zase hrál Garth Brooks atd. atd. Jako jeden z velmi mála byl Jirka člověk, který věděl co se v country děje a dalo se s ním o tom zasvěceně povídat, což mě vždycky ohromně bavilo!

Potkávali jsme se často v jeho televizním pořadu Country Express Praha-Nashville, kam mě zval jako hosta, když jsem natočil novou desku, nebo singl, nebo si jen tak popovídat o muzice, to bylo bezva a dodnes na to vzpomínáme i s jeho tehdejší kolegyní Martinou Vrbovou, když se někde potkáme, krásná doba.. Potkávali jsme se i na různých společenských akcích a koncertech. Vzpomínám si, že jednou jsme se setkali v Praze v Národním domě na Smíchově na koncertě, kam jsem si pozval jako svého hosta kamaráda Allana Mikuška a Jirka byl nadšen našim společným vystoupením a pořád dokola říkal: „Kluci takhle jo, to je Amerika, to je Amerika“! :-) Dodnes si toho velice považuji, stejně jako, že si vybral jednu z mých písní, z mé tehdy aktuální desky, na kompilační CD hitů z Country Expressu.

Nepřestanu být Jirkovi nikdy vděčný za to, jak neúnavně se snažil dostat country hudbu do médií, hlavně tedy do televize. Když se mu podařilo v první polovině ´90 let krom Country Expressu dostat na obrazovky ještě i klipový pořad Dance Ranch, mé nadšení nebralo konce a čekal jsem netrpělivě každé úterý, až udeří 15h, protože to začínal zmiňovaný pořad. Byla to hodina narvaná klipama pouze a výhradně z tehdy současné a aktuální scény americké country!!! To bylo něco neuvěřitelného a do té doby nevídaného a dodnes mám doma z nostalgie na videokazetách VHS hodiny a hodiny klipů z tohoto pořadu a nutno dodat, že kazety jsou pořádně ošoupané, jak jsem si je tehdy pořád pouštěl dokola! :-) Krom toho, že jsem dostával spoustu muziky z Ameriky a ze světa od přátel, tak tohle bylo naprosto zásadní nejen slyšet, ale i vidět své hudební hrdiny tady u nás na obrazovce. Připadal jsem si díky Jirkovi vždycky aspoň na hodinku jako v Americe :-) Dodnes, když jsem někde ve světě na country koncertu, nebo mám tu čest se osobně z nějakou hvězdou setkat, vždycky si vzpomenu na Jirku a říkám si – safra, tady měl přece být…

V roce 2010, kdy by Jirka oslavil 70. narozeniny, jsem v Ústí nad Labem v letním kině uspořádal veliký vzpomínkový koncert, kam jsem pozval několik našich společných přátel, kteří buď hráli v Country Beatu, nebo jinak spolupracovali a společně jsme vzpomínali písničkami. Takže s mojí doprovodnou kapelou PK Band za zády jsme se na jevišti sešli třeba s Karlem Kahovcem, Naďou Urbánkovou, Mirkem Černým a hlavně – speciálně kvůli tomuto koncertu přiletěl z USA náš společný přítel, vážený člen Grand Ole Opry George Hamilton IV. I se svým synem Georgem V. Dal jsem si dokonce tu práci a s kapelou jsme nacvičili Georgeovy písně na koncert přesně v těch úpravách, tak jak je nahráli s Jirkou a Country Beatem v roce 1983 na společné LP! Když to poprvé George na zkoušce uslyšel, tak se neubránil slzám, protože se mu vybavila doba, kdy deska vznikala. Koncert jsme si moc užili a od George se mi dostalo na jevišti veliké pocty, kdy kromě díků a pochval řekl, že Jiří by byl na mě hrdý. No a už jsou spolu v hillbilly heaven a hrají s Hank Williamsem Jambalayu…

George zůstal ještě několik dní v Praze a poprosil mě, zda-li bych ten čas mohl strávit s ním a že bychom zašli i na ta místa, kde byl před mnoha lety naposledy s Jirkou. Bylo to velmi zvláštní a dojemné tuhle legendu pozorovat při vzpomínkách. Tak jsme si po více než 30 letech zopakovali na stejném místě na Pražském hradě foto ve stejné pozici jako na obalu LP, jen místo Jirky jsem tam byl já a Georgeovi přibyly šedé vlasy… :-) Dokonce jsme plánovali, že mě George pozve jako svého hosta do Grand Ole Opry a zavzpomínáme u té příležitosti i na Jirku, ale už na to bohužel nedojde…

Jirka byl a je zvláštní fenomén, na který nelze zapomenout. Ať chci nebo ne, vždy se najde něco, co mi ho připomene. Takže na něj vzpomínám neustále na koncertech, ve svých rozhlasových pořadech, při setkávání s různými lidmi jak jdu světem, prostě je tady pořád…

 Jirko, děkuji Ti za všechno, co jsi udělal v Čechách pro naši milovanou country music!!!

 

Petr Kocman

 

P.S. Jirka tady s námi není pouze ve vzpomínkách a písničkách, ale před pár lety mě i pěkně vylekal svojí „přítomností“! Byl jsem na koncertní šňůře na Slovensku a byli jsme ubytováni v hotelu na náměstí v Levoči. Když jsem šel od recepce dlouhou chodbou ke svému pokoji, tak jsem v jednom místě úplně uskočil, protože ze zdi na mě koukal z obrazu Jirka! Byl to totiž hotel ozdoben starodávnými obrazy a na jednom z nich byl vymalován nějaký šlechtic, ovšem malíři musel modelem sedět Jirka, protože ta podoba je opravdu neskutečná!!! Od té doby, vždycky když jedeme hrát na Slovensko a máme spát v Levoči, tak se ptáme managera, jestli spíme u Jirky Brabce, nebo jinde… :-)

foto:  archiv Petra Kocmana