Dnes chci moc ráda zveřejnit vzpomínku pana architekta Krejčího, tatínkova kamaráda z mládí. S panem architektem a jeho ženou Zorkou jsem se vždy ráda setkávala a setkávám, oni dva navrhovali dům mých rodičů a setkali jsme se i letos, když jsme na tatínka vzpomínali v Divadle U Hasičů. Na fotografii je pan architekt Krejčí, jeho žena Zorka, také architektka, a maminka Eva Brabcová.

 

Moje vzpomínky na Jiřího se datují na dobu ještě před počátky jeho hudební dráhy. Znal jsem ho velmi dobře již v době ještě před jeho studiem  fagotu na konzervatoři. Bylo to tak, jak skoro věrně popisuje PhDr Aleš Opekar ve stati „Jak to vlastně bylo s FAPS orchestrou„.

Můj o dva roky mladší bratr Pavel Krejčí byl Jiřího spolužákem na střední škole, seděli vedle sebe v lavici a byli velmi dobrými kamarády. Navíc naše rodiny bydlely v domech vedle sebe, na Letné,  a tak Jiří byl velmi častým návštěvníkem našeho bytu.

Jiří toužil už v té době  o vlastní kapele  (již tehdy hrál vynikajícím způsobem na piano, které – tedy přesněji pianino – jsme měli doma a často při každé návštěvě u nás si na něm hrával). Sledoval samozřejmě nejnovější trendy v oblasti Rokenrolu, sháněl si nějakým způsobem nedostatkové zahraniční desky a současně bylo jeho snem založit kapelu.

A nyní nastupuji na scénu já a myslím, že bez přehánění mám určitou, docela značnou zásluhu na budoucí a následné hudební kariéře Jiřího. Protože jsem znal jeho tužbu o založení kapely, seznámil jsem ho myslím v roce 1957 nebo 1958 s mými dvěma spolužáky z fakulty Architektury, kterou jsme studovali od roku 1956 na „Fakultě Architektury a pozemního stavitelství“ v Praze Dejvicích. Byli to: Michal Karas a Evžen Kyllar, mí dobří kamarádi, se kterými jsme se občas společně učili v našem bytě na některé zkoušky. To byla příležitost je vzájemně seznámit a tak vznikl zárodek FAPS Orchestry. Název vyplýval z toho, že hlavní personální základ členů pocházel z Fakulty Architektury a Pozemního stavitelství = FAPS, což byla oficiální zkratka naší fakulty. Michal Karas se stal hlavním zpěvákem, Evžen Kyllar bubeníkem atd.

Postupně přicházeli další členové z řad našich známých: Jiří Stádník – kytara, Slávek Čejka – kytara, Jaroslav Báča – saxofon, Zbyněk Zazvonil – saxofon atd.

FAPS  Orchestra pod Jiřího vedením, se pak začala skvěle uplatňovat při různých společenských studentských večerech, akcích,  atd. atd. Často to byl sál „Globus“ na Dejvické ul. Musím po pravdě konstatovat, že hlavním a kmenovým zpěvákem zůstával Michal Karas a Pavel Bobek, který chodil na Architekturu o ročník výš než my, býval občas přizván jako hostující zpěvák a myslím, že jako host býval zván i Jiří Laurent vynikající kytarista, který taky chodil o ročník výš.

Tak to byly počátky Rock´n rollu v Praze. Myslím, že FAPS Orchestra byla v té době první kapelou v Praze, která hrála skutečný Rock´ n roll! A zájem o ní mezi mladými lidmi a studenty byl ohromný. Po skončení studií se orchestr postupně přeměnil a následně rozpadl. Ale Jiří postupoval od těchto začátků dál, a to profesionálně.

Přestože já osobně nejsem žádným hudebníkem, ale architektem, zůstal jsem po všechna léta Jiřího kamarádem.

V 90. tých letech se na nás /moje manželka Zorka Krejčí je též architektka/ Jiří obrátil a my jsme jemu a jeho rodině vyprojektovali přestavbu domu v Cekově, v místě napojeném dálnicí z Plzně na Prahu. Vzpomínám si jak si bydlení mimo Prahu pochvaloval, když se svým rychlým BMW, ve kterém měl jeden z prvních mobilů té doby ještě v podobě malého kufříku,  byl v Praze za 20 minut. I pak jsme pro Jiřího a jeho manželku Evu, po jejich přemístění do Prahy, projektovali nějaké další akce a vlastně jsme byli v kontaktu až  přímo do doby, kdy tak nečekaně a překvapivě odešel.

Znal jsem tedy Jiřího od jeho vlastně dětských let, sledoval jsem jeho první začátky ve FAPS Orchestře, o kterých se dnes ví pouze málo a musím upřímně říci, že jsme byli po celou dobu kamarády, a že mi opravdu chybí.

Vzpomíná  P e t r     K r e j č í    architekt

 

foto: Gabriela Krbcová, Fotogába