Dnes moc ráda zveřejním vzpomínku mého manžela Radka Pomije. Mohu potvrdit, že chvíli trvalo, než zjistil, čí jsem dcera 🙂

 

Ač jsem se s panem Jiřím Brabcem nikdy osobně nepotkal, znal jsem jeho podobu velice dobře už od dětství. A to díky maminčině kanceláři na vodňanském náměstí, kde tehdejší dámský kolektiv národního podniku Geodézie měl umístěnu hodně velkou „Nástěnku slávy a popularity“, kde byly přišpendleny fotografie tehdy slavných zpěváků a skupin, které celkem pravidelně zajížděly do tohoto malého jihočeského města. Takže už jako hodně malé dítě jsem viděl portréty Rangers (tedy spíše Plavců) a Radka Tomáška, Petra i Pavla Nováky, Josefa Laufera, Michala Tučného s Fešáky a řadu dalších „umělců z Prahy“. Samozřejmě nemohly chybět i fotografie Country Beatu Jiřího Brabce a velká, podepsaná fotografie pana kapelníka.

Vím, že nás dva se sestrou, rodiče brali na koncerty Country Beatu velmi brzy a na některé pasáže z nich si pamatuji dodnes. Určitě to byly skladby zpívané jak Naďou Urbánkovou, tak Karlem Kahovcem. Nemohu zapomenout na skvělé houslové provedení Oranžového expresu v podání tehdy mladíčka Ondřeje Čejky.A mrzí mě, že si opravdu nevybavuji nic od samotného Jiřího Brabce. Žádná sóla, žádné vtipy, které jsem pak viděl v televizi či na videu.

Později jsem přešel na poslouchání úplně jiné muziky, ale na country a bluegrass jsem nikdy úplně nezapomněl. Netvrdím, že jsem sledoval hitparádu Praha – Nashville, to vážně ne, ale do Strakonic, kde jsem tehdy bydlel, jezdily velké hvězdy na Jamboree, takže jsem si je mohl každý rok připomenout.

A pak už jsem se potkal s dcerou Jiřího Brabce a dlouho jsem nevěděl, že to jeho dcera je 🙂 Díky tomu jsem mohl pomáhat s vyklízením jednoho sklepa a nalezení pokladů z let sedmdesátých, týkajících se právě veškeré hudební činnosti pana Brabce.  Asi by byl dnes Jiří Brabec překvapen, že byl v jednom čísle anglického New Musical Express z roku 1974 s pozdější hvězdou AC/DC Brianem Johnsonem, tehdy v dresu kapely Geordie. I takové poklady jsme našli.

Také jsem se mohl podívat na americký Fan Fair, dnes nazývaný CMA Fest, monstrakci v Nashville. Potkat se s Georgem Hamiltonem IV a také s paní Jo Walker – Meador a vidět i její Hall of Fame. A to byl fakt zážitek plný velké historie nejen americké country.

Mrzí mě, že si s Jiřím Brabcem nemůžu popovídat o muzice, mám pocit, že bychom si rozuměli. Ale jeho podobu denně vidím v tváři mé manželky Lucie, ještě větší u jejího bratra Filipa (zejména když si ve Washinghtonu sedne ke klavíru svého otce) a úplně největší u Filipova syna Christophera. Tam je podoba dokonalá.

Přesto všechno je moje největší vzpomínka na pana Jiřího Brabce spojena s jednou podepsanou fotografií z kanceláře vodňanské Geodézie. Je na ní skvělý muzikant a charizmatický chlap. A tak si ho chci pamatovat.